Last minute Amsterdam

Na podzim minulého roku jsme se s přítelkyní a s několika dalšími kamarády domluvili, že by bylo fajn na jaře 2020 společně vyrazit na prodloužený víkend. Ideálně do zahraničí.

Prvním krokem bylo zvolit cíl naší cesty. Protože jeden z nás pracoval na letišti v Amsterdamu a znal i město, napadlo nás, že nám tam může udělat průvodce. Samozřejmě bez nároku na mzdu, zdravotní pojištění a jakékoliv benefity- snad kromě jednoho, a to naší drahocenné společnosti. Nikdo z nás do té doby Amsterdam nenavštívil, takže bylo rozhodnuto, že se tam podíváme.

Následujícím krokem bylo vybrat termín našeho výletu. I když to nezní jako složitý úkol, poté, co většina z nás začala pracovat, už to je rozhodně o poznání složitější, než to bylo, když jsme ještě studovali na vysoké škole. Protože dvě kamarádky z naší cestovní skupiny pracovaly jako učitelky na základní škole, měly hlavní slovo při výběru termínu ony. Učitelé mají totiž omezené možnosti při výběru termínu dovolené. Tu si mohou vzít jen tehdy, pokud je to v souladu s harmonogramem školního roku, například o prázdninách.

Naštěstí obě dvě pracovaly ve stejném kraji, takže výběr termínů nebyl ještě víc zúžený. Jako vhodný termín se nabízelo období jarních prázdnin, přičemž v kraji, kde pracují, šlo o první týden v březnu. Nikdo z nás ostatních neměl s navrženým termínem problém, takže i jeho výběr byl úspěšně za námi.

V mezičase bohužel přišla nemilá zpráva. Přítelkyně našeho kamaráda "průvodce" oznámila, že změnil práci, v době našeho výletu bude stále ve zkušební době, a proto mu v práci nedají volno. Proto se oba od naší cestovní skupiny oddělili.

Mrzelo nás to, ale zároveň jsme se samozřejmě dál těšili na náš výlet. V průběhu února se postupně začaly objevovat zprávy o koronaviru, který útočil na jeden evropský stát za druhým. Každý den jsme, s mírnou nervozitou, projížděli titulky zpráv a zkoumali, jestli je situace v Amsterdamu zatím v pořádku. Naštěstí byla. V den výletu jsme se vydali na cestu a musím říct, že alespoň já jsem vyrazil s mírně rozpolcenými pocity. I když jsem se těšil, nemohl jsem se zároveň zbavit obav z možného nakažení. Po cestě se totiž člověk může jen těžko vyhnout setkání se spoustou lidí.

Sraz jsme měli na letišti v Praze. Už u vstupu bylo vše jinak, než jak jsme to z minula znali. Na každém kroku na nás promlouvaly informační cedule, upozorňující na nutnost věnovat zvýšenou pozornost hygieně. V areálu letiště přibyla i spousta stojanů s dávkovači desinfekce na ruce. Co se týče roušek, případně respirátorů, ty byly zatím vidět jen minimálně. U spolucestujících v letadle do Amsterdamu bych počet těch, kteří měli nasazenou roušku nebo respirátor, zvládl napočítat na prstech jedné ruky.

V průběhu pobytu v Amsterdamu se k nám dostávaly informace o pomalu vzrůstajícím počtu nakažených lidí napříč celou Evropou. Nizozemsko, a to včetně hlavního města, nebylo žádnou výjimkou. Jeden z nás, během procházky po městě, v žertu pronesl, že domů už nejspíš nedorazíme, protože si nás tam všechny nechají v karanténě. Další prohodil, že je lepší být zavřený v Amsterdamu a dostat nemocenskou v eurech než v korunách. I když všichni dobře víme, že pokud by na to skutečně došlo, stejně bychom dostali jen tu českou. Myslím si, že troška toho optimismu, vtipu a nadhledu určitě neuškodí. Kdybychom ale v tu dobu věděli, že pár dní po našem návratu, začnou některé evropské státy, včetně České republiky, zavírat státní hranice a návrat domů se pro spoustu lidí stane celkem složitým úkolem, asi bychom se tolik nesmáli.

Když se podívám zpětně na výběr termínu našeho výletu, musím říct, že můžeme děkovat našim dvěma kamarádkám, které pracují jako učitelky. Aniž bychom to věděli, právě díky nim byl termín zvolený naprosto perfektně. Vycestovali jsme v době, kdy se v některých evropských státech teprve začaly objevovat osoby nakažené koronavirem. Do naší republiky se v tu dobu už sice dostal virus taky, ale nakažených zatím nebylo víc než deset. Mezi lidmi se ještě nešířila panika a ani v Amsterdamu jsme nezaznamenali, že by si místní z hrozícího nebezpečí něco dělali. Po celou dobu jsme samozřejmě nezapomínali na zvýšená hygienická opatření. Myslím, že i proto se nám výlet povedl. Dokonce jsme se zvládli bez problémů i vrátit zpátky domů. Koronavirus jsme si s sebou naštěstí nepřivezli, a proto jediné, co s námi z Amsterdamu doputovalo domů, byly suvenýry z hlavního města Nizozemska.

To, že se nám výlet povedl, a že jsme ho stihli, je určitě o to radostnější teď, když to vypadá, že letní dovolené budou omezené jen na území naší republiky. Proto jsem rád, že jsme si to "odbyli" teď na jaře. Zároveň si ale myslím, že kdybychom se v tomto roce za hranice už nepodívali, určitě se svět nezboří. Příležitostí budeme mít v budoucnu určitě ještě hodně. Věřím, že v příštím roce bude situace kompletně "v normálu" a všichni si zase dosytosti budeme užívat letní pohodu kdekoliv jenom budeme chtít, ať už někde u nás nebo právě v zahraničí- třeba u moře.

Amsterdam se mně i ostatním členům naší výpravy líbil a jeho návštěvu můžu určitě jen doporučit. Klidně se tam zajeďte podívat třeba hned, jakmile se zase otevřou hranice. Do Amsterdamu je to totiž relativně blízko a není tak nutné si na to brát delší dovolenou. Bohatě Vám může stačit i prodloužený víkend, což byl i náš případ. Co se týče nejzajímavějších míst, která jsem ve městě navštívil, o těch bude některý z mých dalších článků.