Na konci října v kraťasech na Dlouhé stráně?

Momentálně bydlíme s přítelkyní v Olomouci. Nádherná rovinka všude, kam se člověk podívá. O tom se mi v hornaté oblasti Národního parku České Švýcarsko ani nesnilo. Jediný vyšší bod představuje v Olomouci Svatý Kopeček a na něm stojící barokní Bazilika Navštívení Panny Marie. Hotový ráj pro městské cyklisty, kteří si při projížďce po městě a jeho okolí bohatě vystačí i se staršími koly, která nemají přehazovačku. Tu na olomouckých ulicích rozhodně nepotřebujete.

I když ani já, ani přítelkyně nejsme zrovna nadšenci do pěších túr po horách, sem tam se nám ozve v hlavě hlásek, který neodbytně křičí, že je třeba se podívat do přírody nebo dokonce vylézt na nějakou horu. To se stalo i ke konci října minulého roku. I když už se blížil podzim, předpověď počasí na následující víkend hlásila, že teploty by mohly ještě jednou vyskočit skoro ke dvaceti stupňům. Rozhodli jsme se neváhat, protože víkendové počasí mělo být evidentně na naší straně.

Když jsme přemýšleli, jaké hory máme v dojezdové vzdálenosti, napadla nás mimo jiné horní nádrž přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé stráně, nacházející se v nedalekých Jeseníkách. Na tu jsme se oba už v minulosti podívali, ale jak u mě, tak u přítelkyně šlo o vzdálenou minulost, ke které se vázaly jen velmi mlhavé vzpomínky. Rozhodli jsme se tedy zajet si tam své vzpomínky oživit.

Z Olomouce jede do Koutů pod Desnou, tedy skoro až pod přehradu, přímý vlak, takže naše auto zůstalo tentokrát před domem. I když ani jeden z nás není zrovna mistr v otužování, s ohledem na předpověď a na ranní nebe téměř bez mráčku, oblékli jsme oba "letní model". To znamená, že jsme vyrazili v kraťasech a tričku a jen na ráno, než se oteplí, nebo pro případ, že by se během dne výrazně ochladilo, jsme si vzali i mikiny.

Cesta trvala necelou hodinu. Poté, co jsme vystoupili z vlaku ve stanici Kouty nad Desnou, jsme se ocitli v údolí. Chvílemi zavál studený vítr, a to nás donutilo zamyslet se nad tím, jestli byly kraťasy na konci října pro horskou túru ta správná volba. Mávli jsme nad tím rukou s tím, že je ještě ráno a brzy se výrazně oteplí. Navíc budeme, až na pár lesních částí, na slunci a zahřejeme se chůzí.

A opravdu- jak jsme se začali "hrabat" do kopce, začalo nám být teplo a mikiny šly rychle dolů. Na odpočívadle, které se nachází na konci lanovky, která je správnou volbou pokud se rozhodnete nepřehánět to s kalorickým výdejem a ušetřit nohy, jsme se dokonce na chvíli natáhli na lehátka, rozložená na terase tamního občerstvení pro turisty. I zbytek cesty na vrchol vedl převážně mimo les, takže ani tam jsme nepocítili výraznější snížení teploty.

Po dosažení vrcholu jsme se vydali na okružní cestu po asfaltové cestě, která vede po celém obvodu vrchní vodní nádrže. Tam se vítr, jak se dalo čekat, celkem činil. Kromě toho začali doposud čisté nebe pomalu plnit mraky. Postupně zaplnily celou oblohu. Začali jsme cítit, že se snížila teplota a byli jsme rádi, že s sebou máme mikiny. Pokračovali jsme v okruhu a vyhlíželi slunce. To se však ne a ne ukázat.

Protože jsme to s fyzickou aktivitou nechtěli přehnat, rozhodli jsme se, že dolů se svezeme lanovkou. Než jsme se dostali k nástupní stanici, začali jsme být malinko promrzlí. To se ještě zhoršilo při jízdě lanovkou, kdy nám přišlo, že se nacházíme v lednici, ze které není úniku. Dvacet stupňů už v žádném případě nebylo. Jelikož lanovka jezdila jen v určitých časových úsecích, ujel nám náš nejbližší zpáteční spoj, což se nakonec ukázalo jako štěstí v neštěstí. Kousek od výstupní stanice lanovky se totiž nachází sportovní areál Kouty s restaurací, do které jsme se rozhodli ukrýt před chladným počasím. V jídelním lístku navíc nechyběly polévky, a tak nás chutná kuřecí polévka "dostala z nejhoršího". Abychom byli dostatečně zahřátí i po zbytek cesty domů, dali jsme si ještě kávu.

Zbytek cesty domů se obešel bez větších komplikací a rozmary říjnového počasí už jsme nějak zvládli. Dokonce jsme se oba vyhnuli jakémukoliv nachlazení, což bych ve chvíli, kdy jsme seděli v sedadle lanovky, která nás vezla dolů, opravdu nečekal.

I přes pár komplikací se nám tedy výlet vydařil a užili jsme si parádní výhled, který vyhlídka u horní nádrže Dlouhých strání nabízí. Tento turistický cíl určitě doporučuji bez ohledu na to, jestli rádi podnikáte pravidelné pěší túry nebo je to pro vás spíš sváteční záležitost. Navíc máte možnost se rozhodnout, jestli absolvujete celou cestu nahoru pěšky nebo pojedete část cesty lanovkou a na vrchol se necháte vyvézt mikrobusem. Stejnou volbu pak máte i při cestě dolů. Tak hurá na výlet. Ale pozor na volbu oblečení, z vlastní zkušenosti můžu říct, že kraťasy na konci října můžou být už celkem na pováženou.