Letní dovolená na úpatí Etny 3. část: Vamos a la playa

02.06.2020

Seriál Letní dovolená na úpatí Etny:

1. Na skok za Habsburky

2. Sicilské přivítání

3. Vamos a la playa

4. Katánii vstříc

5. Vznešená výprava

6. Antika volá

7. Láska prochází žaludkem

8. Další várka místních delikates

9. To už nás tady nechcete?

Piazza del Duomo, Catania

První noc v novém bytě... na pár dní

Po první noci na Sicílii jsme se vzbudili plní energie. Spalo se nám celkem dobře, a to i navzdory faktu, že klimatizace, kterou jsme měli nad postelí, měla očividně za úkol spíš dělání hluku, než chlazení vzduchu v místnosti.

Od naší hostitelky jsme dostali na přilepšenou balení croissantů plněných čokoládou, balíček těstovin, několik ovocných pitíček a láhev vína. I když soupis služeb zahrnutých v ceně našeho ubytování uváděl i snídani, balení croissantů nám vycházelo maximálně na dvě. Všude v okolí se však nacházela spousta pekáren, marketů a dokonce i Lidl. Případné doplnění zásob pro nás tedy nebyl problém.

Po snídani jsme se konečně dostali k vybalení věcí. To netrvalo nijak dlouho, protože jsme oba přicestovali jen s batohem na zádech. Velkou část předchozího dne jsme strávili chozením po Vídni, a tak jsme pro první den zařadili na program relax u moře. Objevování Catanie jsme nechali na večer a na další dny.

Catania je s více než třemi sty tisíci obyvateli druhým největším městem Sicílie. Pokud je člověk ubytovaný v centru, obklopuje ho tu slaný mořský vzduch vyvolávající pocit, že moře nemůže být dál, než pár set metrů. Pravda je taková, že moře skutečně zhruba kilometr od našeho ubytování bylo, šlo ale o přístav, kde se člověk zrovna nevykoupe. Vždycky máte samozřejmě možnost proplížit se na okraj přístavu a skočit si zaplavat mezi obřími turistickými a nákladními loděmi, ale my jsme tuhle možnost nějak nedokázali ocenit.

unsplash.com

Spiaggia libera

Vydali jsme se proto na nejbližší veřejnou městskou pláž neboli italsky Spiaggia libera, která slibovala příjemnější požitek z plavání než přístavní vody. Dostat se na ni bylo možné plážovým autobusem z centra nebo půlhodinovou procházkou podél hlavní cesty. Protože jsme nevěděli, co nás čeká, vydali jsme se na zmíněný autobus.

Spoj jezdil jen jednou za hodinu, takže když jsme chvíli před jeho příjezdem přišli na místo odjezdu, zastávka "přetékala" lidmi směřujícími stejným směrem. Jako zázrakem jsme se všichni do autobusu vešli. Tedy aspoň myslím, na dveře jsem neviděl, takže není vyloučeno, že jeden či dva cestující mohli během jízdy autobus nedobrovolně opustit.

Nostalgicky jsme zavzpomínali na včerejší cestu z letiště, která se najednou jevila jako luxus, který jsme nedokázali včas ocenit. Naštěstí už po deseti minutách jízdy jsme přijeli k pláži, kterou jsme si vybrali. Povedlo se nám prodrat ven z autobusu a vydali jsme se na městskou písečnou pláž po cestičce z dřevěných desek. Místo vypadalo celkově velmi uklizeně a udržovaně. Zároveň tu nebyla "hlava na hlavě", což nás taky potěšilo.

Jak už je dobrým zvykem na plážích Středozemního moře, dočkali jsme se během našeho odpočinku na dece u vody, kromě spousty slunečního světla a tepla, i množství "obchodních nabídek" od více či méně dotěrných afrických obchodníků křižujících pláž. My jsme si však stáli za svým a investici do chlazených nápojů či plážových šátků jsme přenechali jiným.

Čtvrt hodina sem, čtvrthodina tam

Protože jsme si ráno kupovali zpáteční jízdenky, odhodlali jsme se ještě k jedné cestě autobusem. V čase odjezdu jsme se však dočkali jen několika Siciliánů, kteří parkovali opodál a nabízeli nám odvoz do centra za ceny, které ve srovnání s cenou jízdy autobusem, nebyly úplně přátelské. My už jsme ale znali přístup národů jižní Evropy k dochvilnosti, například z řecké Kréty, a proto nás, že tady tomu asi nebude jinak. A skutečně- asi po 15 minutách po plánovaném čase odjezdu jsme v dálce zahlédli náš spoj.

Pěkně propečení z postávání na prosluněné zastávce jsme nastoupili do autobusu, který se zdál ještě přeplněnější, než když jsme jeli na pláž. Do města jsme se navíc vraceli v čase dopravní špičky a cesta se kvůli popojíždění v koloně aut přijíždějících do centra ještě více protáhla.

Po výstupu z autobusu jsme se shodli na tom, že jít na pláž půlhodinu pěšky vlastně není vůbec špatný nápad. Je třeba zmínit, že většinu našich dalších cest k vodě jsme skutečně raději absolvovali po svých. Jednou nebo dvakrát jsme se sice ještě autobusem svezli, ale to bylo v časech, ve kterých-jak jsme správně odhadli, jel menší počet lidí.

Do našeho prázdninového příbytku jsme dorazili v době, kdy se odpoledne začalo chýlit ke svému konci. Značně vyhladovělí, jak už to po delším pobytu u vody bývá, jsme se jen rychle osprchovali od mořské vody a vyrazili zpátky do centra města na lahodnou večeři v některé z místních trattorii.

BlogMattIndex přechází na novou doménu. Čeká vás nový vzhled a více funkcí. Čtěte zde .

Zpět na seznam článků